Kolaps ledvin mu zjistil lékař náhodou, život mu usnadňuje domácí dialýza

25. června v 09:00
Zpět na články

Pan Eduard (55) žil běžným životem do doby, než mu při běžné kontrole lékař naměřil neúměrně vysoký tlak. Pátrání po příčině přineslo výsledek, který doposud sportovně aktivní muž nečekal. Chronické selhání ledvin a doporučení co nejdříve začít s dialýzou.

Začalo to úplně běžnou kontrolou u praktického lékaře. Pan Eduard se po přestěhování dostavil na zdravotní kontrolu, kde mu byl zjištěn nezvykle vysoký tlak. Lékař udělal několik vyšetření a zjistil, že panu Eduardovi nepracují ledviny, jak by měly. „Vůbec jsem to nečekal. Do té doby jsem téměř nemarodil, netrápily mě žádné chřipky ani angíny,“ říká.

Právě vysoký tlak je jedním z ukazatelů, který může indikovat vážné poškození ledvin. A protože ledviny „nebolí“, postižený většinou nemá vůbec tušení, že je v jeho těle něco v nepořádku.

Prvopočátek Eduardových potíží zřejmě nastartovalo onemocnění v 80. letech, kdy během vojenské služby zkolaboval a lékaři mu poté zjistili zánět ledvin doprovázený dalšími komplikacemi. Následná léčba však neprobíhala příliš důsledně a zřejmě v důsledku toho začaly ledviny postupně ztrácet svoji funkci.

Trvalo dalších patnáct let, než se rozjel kolotoč vyšetření, jenže to už byly ledviny pana Eduarda velmi poškozené.

Komfort v podobě domácí dialýzy

Pan Eduard se zhruba rok a půl léčil u specialisty v nefrologické ambulanci, když se jeho výsledky začaly rapidně zhoršovat. Poté byl poslán na specializované pracoviště pražské Nemocnice Na Homolce do předdialyzačního režimu. „Do té doby jsem slyšel pouze o hemodialýze a předpokládalo se, že do tří měsíců s ní začnu,“ uvádí pan Eduard.

Na Homolce se ale setkal s paní doktorkou MUDr. Ivanou Jordanovou Bílkovou, díky níž se doba, kdy se začalo s dialýzou ledvin, značně oddálila. „Paní doktorka mi upravila medikaci a tím také protáhla předdialyzační dobu o čtyři roky místo původních předpokládaných tří měsíců,“ vysvětluje pacient.

Zde se také poprvé Eduard seznámil s termínem peritoneální dialýza, které se také jinak říká domácí dialýza. Díky ní Eduard může stále pracovat, hrát svůj oblíbený volejbal nebo cestovat. „Peritoneální dialýza pro mě byla jednoznačná volba. Zvítězila vidina relativní volnosti s minimem omezení a časových ztrát,“ upozorňuje Eduard.

Život pana Eduarda díky peritoneální dialýze probíhá na velmi kvalitní úrovni. Nejenže je tento způsob šetrnější k jeho ledvinám, změnily se i podmínky speciální diety, která už není tak přísná a je možné při ní i přijímat vyšší podíl bílkovin, které aktivnímu sportovci pomáhají ke snadnější regeneraci svalstva.

„Peritoneální dialýzu bych za sebe jednoznačně doporučil. Myslím si, že by se mělo zvýšit povědomí o této možnosti, která mnohým pacientům může pomoci žít téměř plnohodnotný život jako dříve. Výhodu vidím i v užívání pro seniory nebo děti,“ uzavírá Eduard.

Jak funguje domácí dialýza

Často se začíná ruční výměnou s menším objemem roztoků, což je pro adaptaci organismu lepší. Při ruční výměně se čistý roztok napustí katétrem do břicha. Ten se poté uzavře a tělo do roztoku uvolňuje odpadní látky, jako jsou kreatinin nebo urea. Roztok naplněný těmito látkami se zhruba po 4 hodinách vypustí. Tento proces se opakuje zhruba jednou až čtyřikrát denně, pochopitelně záleží na aktuálním stavu pacienta. Při dialýze je potřeba dodržovat podmínky naprosté čistoty a vše dezinfikovat.

Další možností je strojová peritoneální dialýza. Při ní se roztok v břišní dutině vyměňuje pomocí přístroje zvaného cycler. Dialýza trvá zpravidla kolem osmi hodin, tedy v noci, kdy pacient spí. Během dne se již dialyzovat nemusí. Přístroj během procedury na pacienta dohlíží a v případě, že by si ve spánku například katétr zalehl, jej upozorní varovným signálem.

Právě strojovou domácí dialýzu využívá nyní i pan Eduard. „Zhruba čtyřikrát týdně se dialyzuji manuálně a zbytek strojově. Je to pro mě velmi pohodlné, když jdu například po práci sportovat, tak se kolem jedenácté připojím a do rána jsem zdialyzovaný,“ uvádí pacient.

Velkou výhodou je naprostá volnost v kombinaci těchto dvou technik podle potřeby pacienta. Ruční výměna má podstatnou výhodu, a to, že je dobře transportovatelná. V podstatě na všechno stačí menší příruční zavazadlo. Přístroj lze s sebou vzít také, ale musí se počítat s dalším zavazadlem velikosti velkého cestovního kufru. V případě plánovaného cestování je dokonce pacientovi umožněn zdarma dovoz dialyzačních roztoků na určené místo.

Například přístroj Claria umožňuje přenášet data o průběhu léčby od pacienta do počítače ošetřujícího lékaře. Využívá principu tzv. telemedicíny. Výhodou je i možnost upravit léčbu na dálku poté, co lékař došlá data z přístroje vyhodnotí.

Originál článku zde

Partneři