Po čtyřicítce jí selhaly ledviny, díky peritoneální dialýze žije jako dřív

Ten byl také znakem nefunkčních ledvin v případě paní Dany (61), její ledviny už byly bohužel ve velmi špatném stavu. Dnes už má za sebou Dana transplantaci a v mezidobí si pochvaluje možnost přechodu na peritoneální dialýzu, díky níž se může dialyzovat v pohodlí domova.

Jak už jsme zmínili, potíže s ledvinami se často nemusí vůbec projevit bolestí. Funkce ledvin v těle pomalu klesá, aniž by to dotyčný poznal. Někdy jsou zřejmé příznaky jako únava, otoky kolem očí, na rukou nebo nohou nebo pocit chladu. Tyto příznaky však nemocný často nevnímá nebo ho nenapadne, že by mohly souviset s funkcí ledvin.

Vysoký tlak byl varováním

Podobně to bylo i u paní Dany. O nefunkčních ledvinách se dozvěděla ve svých čtyřiačtyřiceti letech. V té době se léčila s vysokým krevním tlakem, praktický lékař jí několikrát upravil medikaci, ale stav se příliš nelepšil. „Na jedné z kontrol mi lékař po rozboru krve oznámil, že mám „zkaženou krev“ a že mi nefungují obě ledviny,“ vypráví bývalá dělnice.

Lékař tehdy paní Daně navrhl odběr vzorku tkáně ledvin, aby zjistil, proč došlo k jejich selhání. Vzhledem k tomu, že obě ledviny byly už nenávratně poškozené, paní Dana tento zákrok odmítla. V tu dobu už bylo pacientce doporučeno specializované oddělení ve Fakultní nemocnici. „V nemocnici jsem absolvovala různá vyšetření a začala jsem s hemodialýzou, tzv. umělou ledvinou,“ popisuje začátky léčby paní Dana.

Peritoneální dialýza byla jasnou volbou

Po nějaké době byla pacientce nabídnuta možnost dialyzovat se doma. Tým ošetřujících lékařů a sester jí průběh peritoneální dialýzy podrobně vysvětlili a paní Dana se rozhodla pro tuto možnost. Pacientovi, který se rozhodne pro peritoneální dialýzu (očišťování krve probíhá přes pobřišnici – peritoneum), je přes břišní dutinu zaveden tzv. katétr – tenká hadička, kterou se roztok dostává do těla a ven. „Tehdy jsem se dialyzovala doma ručně, což znamenalo, že jsem do těla napustila roztok do břišní dutiny a jednou za čtyři až deset hodin jsem ho vyměnila. Velkou výhodu této metody spatřuji v tom, že se dá snadno naučit a probíhá v pohodlí domova, případně i na cestách, na dovolené v Čechách i zahraničí. Nedokázala jsem si představit, že bych musela jezdit obden do nemocnice na hemodialýzu, někomu to třeba vyhovuje, ale pro mě je možnost dialyzovat se doma naprosto ideální,“ přiznává Dana.

Šok z diagnózy a transplantace

Jako pro většinu pacientů, byla i pro Danu diagnóza chronické selhání ledvin velký šok. „Myslela jsem si, že jsem jediná, kdo tímhle trpí,“ vzpomíná pacientka. Podobně jako v jiných případech se na začátku řešila možnost transplantace dárce z rodiny. Úspěšná transplantace ledviny zajistí nejlepší očišťování krve a nejlepší kvalitu života. Ne vždy je ale okamžitě dárcovský orgán od zemřelého dárce k dispozici – proto se nyní stále více využívá živých, obvykle příbuzných dárců. Daně se nabídla sestra a mladší syn, ale ona jejich případné dárcovství odmítla. Poté byla zařazena na čekací listinu.

Do doby transplantace musí být nemocný se selháním ledvin, které vede k rozvratu vnitřního prostředí neslučitelným se životem, léčen dialýzou – buďto nemocniční hemodialýzou umělou ledvinou, kam se dojíždí třikrát týdně, nebo domácí peritoneální dialýzou.

Za zhruba rok a čtvrt byla k dispozici ledvina ze zemřelého dárce a paní Dana byla transplantována. „S darovanou ledvinou jsem žila asi třináct let, poté i tato ledvina odešla a já musela opět začít s dialýzou,“ vysvětluje žena. Během doby, než se Daně zahojilo břicho po operaci, musela opět chodit na hemodialýzu.

Opakovaný nástup na peritoneální dialýzu

Po zahojení břišní dutiny, které trvalo asi tři měsíce, jí mohli lékaři znovu zavést katetr a Dana tak opět navázat na peritoneální dialýzu. Tentokrát navíc měla možnost využít přístroje Homechoice Claria, který jí zvýšil kvalitu života tím, že díky němu probíhá dialýza pouze v noci. „Jednou měsíčně jezdím do nemocnice na kontrolu a jinak nemám žádná omezení. Výměnu provádí přístroj v ložnici během spánku a přes den mám vystaráno. Přístroj se mi pěkně vejde na noční stolek spolu s roztoky,“ chválí si peritoneální dialýzu Dana.

Z medicínského pohledu je tento způsob dialýzy účinnější – přístroj v noci provede sérii rychlých krátkých dialyzačních výměn očišťovacím roztokem a ve dne je pacient volný. I s touto přístrojovou dialýzou může pacient cestovat po Čechách i do zahraničí. Výhodou je, že v Čechách, podobně jako v dalších průmyslově vyvinutých zemích, je i tato nákladná léčba hrazena zdravotními pojišťovnami.

Málokdo ví, že pacienti na dialýze mají omezenou možnost močit z důvodu nefunkčních ledvin. Proto mají také omezený pitný režim. U peritoneální dialýzy na množství přijatých tekutin tolik nezáleží. „Když vypiju víc, tak tím víc i vypustím,“ uzavírá svůj příběh Dana.

4. srpna 2020