Domácí hemodialýza (HHD)

Během hemodialýzy odvádí dialyzační přístroj skrze jehlu nebo katétr malé množství krve ven z těla. Dialyzátor poté z krve odstraní odpadní látky, toxiny a přebytečnou tekutinu. Čistá krev se následně vrací do vašeho těla. Hemodialýza v domácím prostředí, prováděná nejlépe s pomocí pečující osoby, vám umožní přizpůsobit léčebný plán vašemu dennímu programu a pokračovat ve vašich obvyklých aktivitách.

Domácí hemodialýzu budete pravděpodobně provádět třikrát až šestkrát týdně, přičemž jedno ošetření potrvá 2,5 až 4 hodiny. Lékař vám také může doporučit delší, ale méně časté dialýzy. Abyste se ujistili, že léčba postupuje podle léčebného plánu, budete i nadále pokračovat v pravidelných lékařských kontrolách.

Domácí hemodialýza vám ušetří čas, který byste strávili na cestách mezi dialyzačním střediskem a domovem, a umožní vám absolvovat ošetření v prostředí, které je vám důvěrně známé. Díky nefrologické sestře, která vám bude v případě potřeby k dispozici na telefonu, se při provádění domácí hemodialýzy budete cítit bezpečně.

Domácí hemodialýza má mnoho výhod, ale také svá omezení. Zvažujete-li léčbu domácí hemodialýzou, promluvte si o nich se svým ošetřujícím lékařem.

Pokud se rozhodnete pro domácí hemodialýzu, budete kromě prostor na ukládání spotřebního materiálu pro dialýzu potřebovat také místo na hemodialyzační přístroj. Abyste zajistili dostatečné množství vody, kterou dialyzační přístroj během ošetření používá, bude možná třeba provést ve vaší domácnosti úpravy vodovodního a elektrického rozvodu. Při každém dialyzačním ošetření budete také muset svépomocí nebo s asistencí pečující osoby zavést jehly do cév fistule.  Promluvte si se svým lékařem o tom, jak se na tento proces psychicky i tělesně připravit.

Z těchto a dalších důvodů bývá školení v domácí hemodialýze delší než v případě  peritoneální dialýzy. Obvykle trvá přibližně čtyři až šest týdnů.

Zavádění jehel do fistule může být spojeno s mírnou bolestí. Po ošetření se také můžete cítit unavení, mít nepříjemné křeče v nohou nebo pociťovat nevolnost. Samotné ošetření by však nemělo být bolestivé.

K hemodialýze se používají tři druhy cévního přístupu: fistule, štěp a hemodialyzační katétr. Každý z nich má své výhody a nevýhody. Se svým ošetřujícím týmem se proto poraďte o tom, který z nich je pro vás nejbezpečnější a nejefektivnějí. Ve většině dialyzačních center je za standardní řešení považována fistule.

Fistule

• Fistule je pro hemodialýzu často nejlepší volbou. Při ošetření využívá vašich vlastních cév, čímž zajišťuje dobrý průtok krve, a má také nejnižší pravděpodobnost vzniku infekce.
• Fistule vzniká spojením tepny a žíly v horní nebo dolní části paže.
• Chirurgický zákrok by měl být proveden nejméně dva až tři měsíce před zahájením léčby dialýzou.
• Při dialýze proudí nefiltrovaná krev jednou ze dvou jehel zavedených do fistule ven z těla, druhou jehlou se po vyčištění vrací do krevního oběhu.

Graft (štěp)

• Při vytváření štěpu propojí chirurg tepnu a žílu pomocí syntetického materiálu. Štěp bývá umístěn pod kůži na paži nebo noze.
• Během dialýzy proudí nefiltrovaná krev ven z těla jednou z jehel připojených ke štěpu. Druhou jehlou, rovněž připojenou ke štěpu, se čistá krev následně vrací do krevního oběhu.

Katetr

• Katétr představuje obvykle dočasné řešení pro dobu, kdy čekáte na vytvoření fistule nebo štěpu.
• Katétr se umístí do žíly na krku nebo na hrudníku. Konec katétru vystupující z pokožky budete připojovat k hadičce dialyzačního přístroje.
• Katétry mohou zvyšovat riziko krevních sraženin a infekcí a zpomalovat průtok krve. Nejsou proto vhodné k dlouhodobějšímu použití.

O tom, který typ cévního přístupu je pro vás nejvhodnější, rozhodne lékař na základě posouzení síly vašich žil a celkového zdravotního stavu. Pokud usoudí, že potřebujete dialyzační fistuli nebo štěp, bude muset v dostatečném předstihu před zahájením dialyzační léčby naplánovat chirurgický zákrok.

Každý typ cévního přístupu je nutné chránit před nadměrným tlakem, bakteriemi a infekcí. Před kontaktem s místem cévního přístupu si vždy umyjte ruce. Důsledně kontrolujte, zda místo nejeví známky otoku a podráždění, a v případě podezření ihned kontaktujte svou zdravotní sestru. Tyto zásady platí pro všechny typy dialyzační léčby.

Domácí hemodialýza vám umožní přizpůsobit plán léčby svému společenskému a pracovnímu životu. Pokud o tom váš lékař rozhodne, budete moci dialýzu provádět déle a častěji, než dovoluje léčba v dialyzačním středisku. Delší a pomalejší ošetření  může být pro vaše tělo šetrnější, protože lépe napodobuje přirozenou funkci ledvin, které pracují nepřetržitě. Tento postup může snížit nepříjemné vedlejší účinky, může vám pomoci cítit se lépe a energičtěji a zřejmě vám také umožní dodržovat méně přísný jídelníček.

Domácí hemodialýza má své výhody, je nicméně třeba zvážit všechny její aspekty:

• Trpíte-li strachem z jehel, může pro vás být jejich zavádění na počátku každého ošetření nepříjemné.
• Téměř všichni pacienti s domácí hemodialýzou potřebují při ošetření asistenci pečující osoby.
• Vaše ošetření bude probíhat mimo dosah zdravotníků.
• Budete si potřebovat vyčlenit prostor na dialyzační přístroj a zásobu spotřebního materiálu přibližně na šest týdnů.

Abyste se rozhodli pro léčbu, která bude nejlépe vyhovovat vašim zdravotním i životním potřebám, promluvte si  o výhodách i omezeních spojených s domácí hemodialýzou se svým lékařem.